Historie
Poznejte město Království Jugoslávie i Slovinské republiky aneb s Lublaní od 12. století do dnes.
První písemná zmínka o Lublani sice pochází až z 12. století, je ale jisté, že zdejší oblast byla osídlena již před začátkem našeho letopočtu. Na konci 6. st. začali po Ilyrech a Keltech do země pronikat Slované, kteří vybudovali v okolí řeky Ljubljanice první stálou osadu. Dnes se na stejném místě nachází Stari trg a Mestni trg. Ve 12. století dostalo město německý název Laibach, později slovinské Luwigana. Jméno Lublaň se prvně objevuje až v roce 1243.
Na začátku 16. st. se z hlavního města stává centrum reformačních hnutí ve Slovinsku. Rychle šířící se vzdělanost je zásluhou především protestantského reformátora Primože Trubara, dnes známého jako otce slovinské literatury. Reformační úsilí bylo silně potlačeno na základě příchodu jezuitů v 16. st., kteří se snažili „napravit“ tamější poměry. Pozměnili tehdejší vzdělávací systém a vystavěli řadu církevních staveb.
Do 20. st. bylo Slovinsko v podstatě neustále pod cizí nadvládou, většinou Habsburků, později rakousko-uherské monarchie. Rok 1918 je významným nejen vznikem Království Srbů, Chorvatů a Slovinců (později Království Jugoslávie), ale i založením Národní galerie. Nedlouho poté byla založena i univerzita a Akademie věd a umění.
V meziválečném období město prošlo významnou proměnou; Jože Plečnik, klíčový slovinský architekt, jenž se proslavil i zahraničí (mj. jiné i v Česku), svými moderně pojatými stavbami význačně přetvořil řadu ulic a městských částí (např. Národní univerzitní knihovna či hřbitov Žale).
Po skončení 2. sv. v., kdy byla Lublaň střídavě okupována Italy a Němci, město získalo status hlavního města Slovinské republiky, jedné ze šesti federálních republik Jugoslávské federace, později Socialistická federativní republika Slovinsko. Po smrti maršála Josipa B. Tita v roce 1980 se roztržka mezi Slovinci a Srby stala začátkem konce tehdejšího soustátí. Navzdory komplikovanému politickému období, kterým Lublaň tehdy procházela, se stala centrem alternativní scény. Působila tu řada progresivních umělců, a to nejen Slovinců, ale i Chorvatů, Srbů a dalších národnosti (seskupení Neu Slowenische Kunst, skupina Laibach ad.) Tato aktivní kulturní scéna ještě přispěla k stupňujícím rozporům mezi Lublaní a Bělehradem.
1. června roku 1991 byla konečně vyhlášena nezávislost na Bělehradu. Od tohoto dne hlavní město prošlo významnými proměnami a stává se kosmopolitním a moderním městem. V roce 2004 se země stalo součástí EU a rovněž se stala členem NATO.
Zdroj: https://www.slovenia.info/en a Turistický průvodce Slovinsko (Lingea)
© Některé texty a informace jsou převzaty z webu Slovenian Tourist Board (STO) a stránek našich partnerů. Použité fotografie jsou z fotobanky STO nebo ze zdrojů našich partnerů a není možné je dále kopírovat ani používat. Další informace o Slovinsku najdete na stránkách STO nebo na stránkách našich partnerů.