Architektura

Gotický sloh byl ve Slovinsku přijat velmi přívětivě a rozšířil se po celé zemi. V této době rovněž pozorujeme počátky vztahů mezi dnešní Českou republikou a Slovinskem. Ve Slovinsku totiž působily impulzy nástupců pražské parléřovské svatovítské hutě, kteří přijali pozvání mocného rodu Celjských rabat. Díky nim vznikla řada významných staveb, např. katedrála sv. Daniela v Celje. Kromě Celje se vlivy dostaly rovněž do oblasti Goreňska, zejména v Kranji a kofje Loce. Gotický styl působil mimo jiné také na hrady. Dodnes můžeme navštívit hrad Otočec nebo hrad v Celje.

Navzdory blízké poloze i vztahům s Itálií, která je kolébkou renesance, se tento styl do Slovinska šířil velmi pozvolna. Nových sakrálních staveb vznikalo minimum. Dotek renesance ale uvidíme v úpravách interiérů pozdně gotických kostelů. I když se tehdejší šlechta v nějaké rovině snažila přiblížit italské moderní architektuře, i přesto se snažila zachovat praktický charakter staveb, a to především kvůli intenzivním nájezdům Turků z Balkánu. Potřebovali stavby i obranného charakteru, nejen reprezentačního. Vznikají tak stavby, které jsou kombinací obojího – mohutné vnější zdi s rohovými věžemi, která mají ale zároveň znaky zámku. Pro hlubší poznání této doby doporučujeme návštěvu zámku Krumperk, kterým je stále přeživším důkazem měnící se architektury.

Po renesanci nastupuje další výrazný sloh, a to baroko. Je posledním slohem, jenž ovlivnil veškeré roviny slovinské krajiny, a to do církevních staveb, přes městské paláce, domy, stavení. V Přímoří je vidět silný italský vliv, Štýrsko ovlivňoval hlavně Štýrský Hradec a středoevropské baroko. Lublaň a Kraňsko stojí na pomezí mezi těmito dvěma vlivy. 

Nejvýznamnější barokní sakrální stavbou je lublaňská katedrála, jejímž architektem je Antonio Pozzo. Zámky tehdy měly již plně reprezentativní charakter. Vznikají u nich typické zahrady a parky (Apače, Dornava).

Klasicismus se ve Slovinku uplatňuje velmi periferně, avšak jeho dokladem je Souvainův dům v Lublani či budova Kazino rovněž v hlavním městě. 19. st. zkrátka žilo v duchu návratu ke starým dobám.

Secesní dotyky uvidíme především v Lublani, a to podél Miklošičovy ulice (hotel Union) či v samotném centru na Dračím mostě.

20.st. je známé především pro svého architekta Jože Plečnika (více o něm v samostatném oddíle). Vedle něj však také tvořili následovníci funkcionalismu, např. Ivan Vurnik (Sokolovna, 1926) nebo Vladimir Šubic (mrakodrap Nebotičnik, 1933).